Na našich stránkách jsme se už několikrát zmiňovali o lidech, kteří nějakým způsobem proslavili naše město. Byli to spisovatelé, letci RAF a v neposlední řadě sportovci. Naše malé městečko se stalo kolébkou celé řady významných sportovců, kteří reprezentovali naši vlast na mezinárodní úrovni a nejednou i na olympiádách. Ale i účast v ligových soutěžích se bezesporu musí označit jako úspěch. Od podzimu hrají ligovou soutěž naše házenkářky, kterým se podařilo probojovat mezi házenkářskou elitu. Nejsou ale první hráči házené v Blovicích, kterým se tento husarský kousek podařil. Protože letos blovická házená slaví významné jubileum ? 90 let od svého vzniku, připomeňme si dávné úspěchy předchůdkyň dnešního úspěšného družstva. A nejen jejich. Snad to naše hráčky povzbudí alespoň k takovým výkonům, jaké předvedly na podzim.
Házená je jediná původní česká míčová hra. V našem městě má dlouhou a přebohatou historii. O jejích počátcích se vedou trochu diskuze. Ve hře jsou tři varianty. Nejpravděpodobnější je, že to bylo náhodou. Na tržišti na náměstí se parta patnácti až sedmnáctiletých kluků honila za míčem. Protože se psal rok 1919 nebo 1920, šlo vlastně jen o náhražku míče. Jednou dostali darem nový nádherný míč z chromové kůže, aby se jim lépe hrálo. Jenže tento darovaný míč byl o něco menší, než s jakým se hraje fotbal, a tak se rozhodli, že začnou hrát házenou. (Na házenou se tenkrát používal větší míč, než s jakým se hraje dnes a hrálo se v devíti lidech.) Oficiálním rokem, od kterého se datuje vznik házené v Blovicích, se uvádí rok 1921 (rok před postavením budovy sokolovny). Hřiště v Blovicích postupně vznikla na louce pod bývalou Lekovkou, na tržištích na náměstí a u sokolovny, v Cecimě pod ?Vejrovákem? , u Lidového domu a od roku 1958 definitivně na místě, kde se hřiště nachází dodnes. Při dokončení a slavnostním otevření tehdy nového škvárového hřiště se v Blovicích dokonce konal tah Sportky, která se mohla výjimečně vyplňovat ještě na místě v neděli dopoledne před zápasem. Byl o to velký zájem a přilákal na zahajovací utkání na novém hřišti spoustu diváků. Házená se ve svých počátcích u nás hrála pod záštitou různých klubů - nejprve pod SK (Sportovní klub), pak DTJ (Dělnická tělovýchovná jednota), Sokol, TTC (Table-tenis-club), po válce po sloučení SK, DTJ a TTC pod společnou hlavičkou NSTK Blovice (Národní sportovní tělovýchovný klub) a nějakou dobu i za RH (Rudá hvězda) a Spartak. Úspěch se nedostavil hned, ale party nadšenců nepolevovaly ve svém úsilí a po poměrně krátké době, po několika letech od prvních nesmělých pokusů, se už naši hráči vyrovnali svým o mnoho zkušenějším soupeřům. Počet družstev i hráčů se rozrůstal - za války měla házená ve dvanácti činných družstvech až 120 hráčů. (Jen pro porovnání v roce 1976 měl oddíl házené 6 družstev a 85 členů). Skoro se dá říct, že neexistovala v Blovicích rodina, ve které by někdo házenou nehrál. První úspěchy přišly už ve třicátých letech, za války získala družstva TTC a SK Blovice v mistrovské soutěži 1. třídy první a druhé místo a stala se účastníkem kvalifikačního turnaje o postup do divize.To se klubu TTC po výhře v kvalifikaci skutečně podařilo. Ještě několik let po válce se jim dařilo se v divizní soutěži udržet. Bezesporu velký úspěch. Ale ještě většího dosáhly ženy. V roce 1942 se o první úspěch postaraly dorostenky. Bez velkých zkušeností se hned pustily do přátelských utkání a do mistrovské soutěže. A hned v prvním roce jejich vystupování se jim podařilo získat titul mistra západočeské župy. Tento titul o rok později dorostenky obhájily a bojovaly o titul mistra Čech. Děvčata porazila všechny svoje soupeřky a zvítězila. Sehrála ještě dva zápasy s mistrem Moravy SK Židenice o titul mistra Protektorátu Čech a Moravy, ale oba zápasy prohrála a titul se stěhoval na Moravu. V roce 1944 se toto úspěšné družstvo ve složení Nová, Hlínová, Kozáková Zd., Voříšková, Křenková, Kučerová, Žaludová už zařadilo mezi družstva žen ( a to bylo dvěma nejstarším hráčkám teprve 19 let) a jako opětovné mistrině západočeské župy bojovaly o postup do ligy. Naše ženy skončily třetí a postoupily! Až do roku 1947 se ženy z Blovic držely na místech uprostřed ligové tabulky. V létě roku 1947 bylo družstvo poprvé ze soutěže odhlášeno z finančních důvodů. Ženy se ale nedaly odradit a už v následujícím roce sklízely další úspěchy na turnajích po celých Čechách a od září doku 1948 opět bojují v nejvyšší házenkářské soutěži a po podzimním kole jsou dokonce v čele tabulky. Rok 1948 byl vůbec rokem nejúspěšnějším. Ženy hrály po celostátním sloučení tělovýchovy už pod hlavičkou Sokola. Zvítězily v oblastním přeboru ČOS (Česká obec sokolská) a kvalifikovaly se do sletového přeboru v Praze. Zde dosáhly zatím největšího úspěchu tohoto sportu pro naše město - staly se sletovými přebornicemi ČOS. Tehdy se ale družstvo nedaří již zcela udržet pohromadě, vyskytují se opět finanční potíže a tak v roce 1949 definitivně ženská házená v Blovicích končí. Z tohoto veleúspěšného družstva zůstala u házené pouze jedna jediná. Blanka Kučerová-Benešová ještě v sedmdesátých letech oblékala házenkářský dres a za svoje celoživotní zásluhy o českou házenou byla dokonce v roce 1970 oceněna titulem "mistr sportu".
Když v roce 1971 slavila blovická házená 50. výročí od svého založení, konaly se velké oslavy, při kterých se sehrálo mnoho zajímavých zápasů. Mezi ty nejzajímavější bezesporu patří exhibiční zápas mužů, kteří se ve dvacátých a třicátých letech zasloužili o vznik a rozvoj blovické házené. V té době bylo všem již přes šedesát let a přesto jim věk nezabránil v tom, aby si ještě jednou nezakusili ten krásný pocit být znovu na hřišti, kde v mládí strávili tolik času.
I družstva mužů byla v průběhu let více či méně úspěšná a pokoušela se o postup do II. ligy. I když situace hlavně po podzimní části soutěže vypadala mnohdy velmi nadějně, jarní kola se nevydařila a na postup do ligy se čekalo až do roku 1968, kdy si naši hráči paradoxně nedělali velké naděje. Na ligu naše družstvo mužů stačilo v následující sezóně 1968-69, ale tím úspěchy házenkářů končí a muži opět sestupují do nižší soutěže. V roce 1969 se dokonce zadařilo i družstvu dorostenců, kteří získali pro tento rok titul přeborníka ČSSR. K 1. lednu 1971 dochází ke změně názvu z české házené na národní házenou. Pravidla a vše ostatní se nemění. Na další velký úspěch si museli naši házenkáři počkat zase až do roku 1973, kdy se muži opět probojovali do II. ligy. V sezóně 1975/76 došlo v národní házené k reorganizaci a II. liga byla zrušena. Proto se naše družstva (mužů i žen) ocitají v krajském přeboru. V roce 1979, konkrétně 9. února, se v novinách Škodovácký sport píše o odchovanci blovických házenkářů Milanu Polívkovi, v té době již hráči Škody Plzeň, který startoval za ČSSR v reprezentačním družstvu. V něm dal více než 110 gólů.
Zbytek sedmdesátých a osmdesátá léta byla ve znamení marné snahy opět postoupit do ligových soutěží. Ženám se tato vysněná meta podařila pokořit v roce 1984 a konečně do I. ligy na kratičký čas postoupily. Vydržely zde z finančních důvodů pouze jednu sezónu. Družstvo mužů se nedokázalo nikdy dostat přes kvalifikaci. Úspěch zaznamenali až v roce 1995, kdy po dlouhých 22 letech v dodatkové kvalifikaci uspěli a II. ligu vybojovali. Tam se jim ale příliš nedařilo a sestoupili do oblastního přeboru.
V roce 2008 se budovalo zcela nové házenkářské hřiště a hráči museli všechna utkání odehrát na hřištích soupeřů. 3. října bylo hřiště slavnostně otevřeno a splňovalo všechny parametry pro ligové soutěže. A ten velký úspěch konečně přišel. Stalo se tak při kvalifikaci žen v létě 2010. Blovické ženy ji s přehledem vyhrály a po dlouhých letech (od roku 1984) přinesly na naše hřiště opět házenou prvoligové úrovně a přilákaly svými zápasy do sokolovny bezpočet místních občanů jako fanoušků. Zatím mají hráčky za sebou podzimní část svého premiérového vystoupení a nevedou si vůbec špatně. Problémem jsou ale zase finance. Účast v lize něco stojí a klub házenkářů jich tolik nemá. Nezbývá než doufat, že se potřebné finance někde podaří získat, jinak by se mohlo stát, že, jako už po tolikáté v historii, bude muset naše družstvo odejít ze soutěže. A to ne kvůli nedostatečné výkonnosti.
Zmapovaná historie a vývoj házené v Blovicích zdaleka nejsou kompletní. To by byl velice dlouhý výčet všech dalších dílčích úspěchů a to nejen na poli sportovním. Házenkáři pravidelně pořádali karnevaly, dnes Plesy sportovců, účastnili se různých brigád, postavili si v roce 1972 tribunu, hřiště, atd.
Tímto článkem jsme chtěli hlavně vzpomenout nejslavnější období házené v Blovicích a ještě po tolika letech vzdát hold především ženám, které hájily barvy našeho města na vrcholných soutěžích za druhé světové války a jejich úspěch se zatím nepodařilo jejich součastníkům a součastnicím překonat.
Pro ty, kdo o historii a současnosti blovické házené chtějí vědět víc, můžeme doporučit několik publikací. Všechny byly vydané u příležitosti určitého výročí a mapují vývoj místního sportu (nejen házené) v určitém období. Jsou to: 50 let české házené v Blovicích (1921-1971), 90 let tělovýchovy a 50 let kopané v Blovicích (1889-1929-1979), 100 let tělovýchovy a 60 let kopané v Blovicích (1889-1989), 120 let Sokola Blovice a 80 let kopané (1990-2009). Druhou a poslední z jmenovaných publikací je možné stále ještě zakoupit v místním muzeu nebo přímo v sokolovně. Pak je zde ještě celá řada velmi podařených a přehledných publikací, které házenkáři vydávali u příležitosti účasti našich hráčů v kvalifikaci o postup do ligy, což se za dlouhou dobu trvání házené u nás stalo několikrát.
Když se o našem městě mluvilo mezi sportovní veřejností s úctou
