Už naši předci se každoročně těšili na období masopustu. Bylo to období hojnosti, kdy probíhaly zabijačky a lidé se veselili na bálech a tancovačkách. Poslední událostí před obdobím Velikonoc, byl masopustní průvod masek. V průvodu tenkrát chodily některé masky, které měly svůj velký význam a nesměly chybět. Mezi ně patřili kůň a medvěd. Z nám trochu nepochopitelného důvodu měly tyto masky symbolizovat plodnost. K nim později přibyl policajt, ženich s nevěstou a další. Průvod byl zakončen vhozením Bakuse, Morény či Morany do řeky, aby se tak zima "poslala k vodě" a mohlo přijít konečně očekávané jaro. Po tomto aktu proběhla ještě tancovačka a pak musel být s muzikou až do Velikonoc konec. Někde se dokonce symbolicky zakopávala basa do země.

A jak je to dnes? I my se, stejně jako naši předkové, rádi rozloučíme se zimou a přejeme si, aby se vlády chopilo jaro. I když letos se defakto není s čím loučit, protože zimy bylo poskrovnu a sněhu a ledu ještě méně. Jak se nechal slyšet jeden nejmenovaný občan ze sousední obce, zima letos nedorazila proto, protože při loňském loučení Bakuse zapálili, pak hodili do řeky a za prvním jezem ještě zastřelili.

V Blovicích se letoní masopustní průvod konal v sobotu 1. března. I když právě začínaly jarní prázdniny, sešlo se hodně masek i přihlížejích. Průvod jako vždy vycházel od sokolovny. Bakuse opět na jeho poslední pouti doprovázela kapela Hájenka a městem ho nesl Kecal (tradičně pan Winkler). V průvodu nechyběly masky "klasické", jako policajti, klauni, muchomůrky, různě babky, ježibabky nebo proncezny, byl i medvěd, mušketýři, vojáci, majitelka pojízdného průvodu a mnoho dalších. Jízdní doprovod tvořily tři Indiánky na koních. Cesta průvodu vedla Blovicemi s mnoha zastávkami, při kterých se hrálo a tancovalo. Během cesty se prodávaly papírové růžičky, klopenky s monogramem města a Sokola (průvod se letos konal i u příležitostnizaci 125. výročí založení tělocvičné jednoty a 730. výročí založení našeho města).

Když průvod dorazil u Fröhlichova mlýna k řece Úslavě, zahrála kapela Bakusovi poslední píseň na rozloučenou, Kecal pronesl krátkou báseň a Bakus se plavně nesl přes zábradlí do řeky. Tak snad už tedy tahle zima nezima opravdu skončila a oficiálně uvolní vládu jaru.