Úspěšní blovičtí sportovci

Úspěšní blovičtí sportovci - Anna Sýkorová
Vydáno dne 12. 09. 2022 (815 přečtení)

V Blovicích žilo a vyrůstalo už v minulosti mnoho velmi nadaných a úspěšných sportovců. Byli mezi nimi olympionici i rekordmani. O nich se v Blovických novinách v letošním roce také budete moct dočíst. Nejprve vám ale představíme současné mladé a velmi úspěšné sportovce, kteří svoji kariéru začali v našich sportovních oddílech.

Dnes to bude úspěšná atletka Anička Sýkorová. Aničce je 17 let, žije v Blovicích a svoje první sportovní krůčky udělala v TJ Sokol Blovice a na místní základní škole. Nyní je členka reprezentace České republiky.

Od kolika let se věnuješ sportu?

Sportu se věnuji od 5 let, to jsem úplně začínala. Od 9 let se přidaly další aktivity.

Jaké druhy sportu jsi vystřídala?

Házenou, tenis, fotbal – to vše v Blovicích, trénovala jsem sebeobranu, nyní se věnuji atletice a v rámci přípravy i vzpírám.

Jakým sportem jsi začala?

Začala jsem jako první s házenou.

Jak dlouho trénuješ v Plzni?

V Plzni jsem už 5 let.

Jak ses dostala ke kladivu?

Úplně náhodou. Utrpěla jsem úraz kolena a nemohla jsem běhat. Tak jsem začala házet. Nejprve diskem, ale to nebylo to pravé ořechové. Tak jsem zkusila kladivo a to mi sedlo perfektně.

Co je třeba pro to, aby byl z člověka perfektní kladivář?

Tak úplně nejdůležitější věc je trénovat, trénovat a trénovat. Člověk musí mít ten svůj sport jako naprostou prioritu. Dál je důležitá životospráva, já mám pečlivě sestavený jídelníček. Mám svůj vlastní tréninkový plán, který se zaznamenává do tréninkového deníku.

Jak rozvíjíš fyzičku?

U kladivářů je třeba rozvíjet především dynamickou fyzičku. Hodně vzpírám, na přemístění činky na ramena zvedám 2 x 75 Kg, v trhu musím dát 55 kg a v sedech 4 x 100 kg. V zimě trénuji běh – krátké sprinty na 50, 100 a maximálně 200 metrů a dynamické odrazy. Na jaře a v létě, v přípravě, běhám krátké sprinty 20 – 50 metrů a trénuji odrazy.

Jaké jsou tvé dosavadní největší úspěchy?

Za svůj největší úspěch považuji to, že jsem se dostala do reprezentace České republiky. Dalším mým úspěchem je, že jsem se mohla zúčastnit závodů v polském Karpatze. Tam se konalo vrhačské mezinárodní trojutkání, kde jsem individuálně skončila na 5. místě, s českou reprezentací jsme získali 1. místo. Na mistrovství ČR jednotlivců v Ostravě jsem získala bronz, za družstva jsem trojnásobná reprezentační medailistka. Na reprezentačním mítinku v rakouském Schwechatu jsem obsadila také třetí místo. To vše v dorostenecké kategorii.

Za jaké věkové kategorie závodíš?

Nejčastěji za dorost (16 – 17 let), kam věkem patřím. Doplňkově závodím za juniorky (18 – 19 let), už jsem si nedávno vyzkoušela i závodit v kategorii žen do 22 let na závodech v Brně.

Jak často máš závody?

V zimě (říjen – duben) se nezávodí, je pouze příprava. Po zbytek roku jsou závody prakticky každý víkend.

Jakého výsledku si ceníš nejvíc?

Asi 3. místa v rakouském Schwechatu.

Kam jsi se zatím nejdál dostala?

Závodně do Rakouska. Ale úplně nejdál to bylo v době covidu. To jsem se dostala do USA, kde jsem v Chicagu mohla trénovat kladivo s místním trenérem. To byla skvělá zkušenost.

Je těžké naučit se správnou kladivářskou techniku?

To opravdu je. Kladivo je jedna z nejtěžších atletických disciplín vůbec, protože každá ruka, noha, část těla dělá něco jiného. Je to sport náročný fyzicky, ale i psychicky, na hlavu.

Kolikrát týdně máš trénink?

Každý den i o víkendu. Většinou bývá volná neděle. Mám dvoufázový trénink, tedy ráno a večer.

Jak těžkým kladivem házíš?

Za dorostenky má kladivo 3 kg, za juniorky a ženy 4 kg.

Čeho bys chtěla dosáhnout, co je tvým atletickým snem?

Chtěla bych se podívat na univerzitu do USA, dostat se tam do reprezentace a probojovat se na olympiádu.

Máš nějaký sportovní vzor?

Rozhodně svou trenérku Lucii Plašilovou.

Jak zvládáš skloubit dohromady školu a dvoufázový trénink a závodění?

Dost těžko. Na své škole (soukromá bezpečnostně právní akademie) mám individuál. Musela jsem si zvyknout na to, že mám velkou absenci a hodně omlouvání. A jako perličku na závěr bych dodala, že i když jsem v reprezentaci, dělala jsem opravky z tělocviku. Měla jsem totiž osmdesáti procentní absenci. Na tělocviku jsem byla pouze jednou a to jsem zrovna necvičila.

Sama Anička o sobě říká:

,,Nikdy jsem atletiku nebrala úplně vážně až do doby, kdy jsem změnila trenérku. Pak se změnilo naprosto všechno a já jsem za tu změnu neskutečně ráda. Začala jsem trénovat každý den od rána do večera, dvoufázově, a pomalu jsem se posouvala. Ted už není den, kdy bych nebyla na stadionu. Bohužel ne vždy je to růžové a já začala mít zdravotní problémy a běhat po doktorech. Mám problémy se zády, která na tom pořád nejsou nejlépe. Trenérka (Lucie Plašilová) mě dokázala neskutečně posunout. Před rokem jsem zaostala na Mistrovství ČR v dorostu až za top 8. Letos jsem si vybojovala bronz, dostala se do české reprezentace a jezdila i po závodech mimo ČR. Věřila jsem, že mám na víc. V přípravě jsem házela víc než na závodech, ale jak se říká, když nejste připraveni hlavou, tak ani tělem. Chci poděkovat všem, kteří mi dávají obrovskou podporu, protože ta mne posouvá dál a mám čím dál tím větší chuť na sobě pracovat. Díky mé skupině a hlavně trenérce jsem teď tam, kde jsem. Nikdy by mě nenapadlo, že se zrovna malá Andulka “Volfojc” posune od házené k hodu kladivem. Troufám si říct, že ta malá Andulka by byla na mě pyšná, protože je konečně šťastná. Letos mě ještě můžete vidět na MČR družstev dorostenců a dorostenek, které se mimochodem koná v Plzni na Atletickém stadionu města Plzně neboli Ak Škoda Plzeň dne 25.9.2022. Ještě jednou děkuju a pokud se neuvidíme v září na družstvech v Plzni, uvidíme se zase v sezóně 2023, to už budu juniorka.”

Díky za rozhovor a přejeme mnoho dalších kladivářských úspěchů.

za TJ Sokol Blovice V. Cuplová